Poslední den v Boquete jsem se rozhodla zajet do NP La Amistad, který se
rozprostírá nejen v Panamě, ale také v Kostarice. Vstup do parku je
možný ze tří míst, z Volcanu, Cerro Punta a Changuinoly. Já jsem se
rozhodla navštívit Cerro Punta nacházející se na druhé straně sopky
Barú. Mezi Boquete a Cerro Punta vede stezka "Sendero de los Quetzales",
jeden z oblíbených výletních cílů. Jedná se o šestikilometrovou trasu s
převýšením tisíc metrů. Kdybych za sebou neměla ten výstup na Barú, asi
bych zvolila tento výlet, ale neměla jsem náladu na další výstupy, tak
jsem zvolila jednodušší variantu a vydala se po stopách přírody a ptáků
quetzalů do NP. Cesta tam mi ale zabrala 3,5 hodiny. Hodinu do Davidu a
dvě a půl do Cerro Punta (příměstský autobus zastavující na každé
zastávce). Vyrazila jsem před desátou a po druhé jsem byla na místě. K
národnímu parku je to ještě dalších 5 km, takže taxi. Řidič byl hovorný a
očividně se snažil na turistice vydělat. Prý před časem vezl nějaké
Čechy na stezku Los Quetzales. Dovezl mě k bráně parku a dohodli jsme
se, že mě v pět zase vyzvedne. V restauraci u vchodu jsem se naobědvala a
vyrazila po cestě k administrativní budově. Vstupné do parku 5 dolarů. V
parku je možné projít tři stezky. Měla jsem k dobru nějaké tři hodiny,
tak na stezku kolem kaskády nebyl čas. Takže jsem se měla vydat na
kratší a méně náročnou stezku El Retoňo. Jenže mi to nedalo a na
rozcestí jsem se vydala ke kaskádě s tím, že pokud mi cesta bude trvat
dlouho, otočím to a půjdu po té kratší stezce. Stezka La Cascada vedla
do kopce a občas to i klouzalo. Slyšela jsem rozličný ptačí zpěv. A
občas zahlédla i nějakého ptáka. Ale po quetzalovi ani vidu (slechu
možná jo, ale to bych musela vědět, jaké zvuky vydává). Když jsem
scházela zpět dolů (ke kaskádě se mi nepodařilo dojít, čas mě tlačil,tak
jsme se vydala zpět), dosedl na větev stromu za zuřivého zpěvu malý
pták. Trochu podobal tomu že hry "Angry birds", tak jsem si jej tak
pojmenovala. Angry bird se objevil ještě několikrát. Druhá stezka byla
pozvolnější a vedla kolem potoka. Stromy porostlé lišejníky, všude klid.
Park vhodný k víkendovým procházkám přírodou. Lesem se ozýval zpěvavě
kovový hlas nějakého ptáka. Pokoušela jsme se ten zvuk převézt do not,
protože jsem takový zpěv ještě neslyšela. Možná to byl quetzal. Před
pátou jsem byla na bráně, kde již čekal taxikář. Ve vesnici jsem nasedla
na zpáteční autobus. V okolí Davidu lilo jako z konve. Přede mnou byla
poslední noc v Boquete. Další den mě již čekal přejezd do Bocas del
Toro, kde jsem měla v plánu pracovat jako dobrovolník v nějakém hostalu.
Žádné komentáře:
Okomentovat