Potloukání se s otlačenými prsty na nohách po El Valle

Za posledních čtrnáct dní, kdy jsem na nohách měla jen sandály nebo nic, si moje nohy odvykly na zavřené trekové boty a první tlaky se začaly hlásit o slovo. Takže jsem zalepila malíčky a po deváté vyrazila na další obhlídku okolí. Jako první k hotelu El Campestre, kde měli být místní unikátní zlaté žabky. Jenže žabky tam již nějakou dobu nejsou a jediné místo, kde je možné spatřit, je zoo. Tak nic, vydala jsem se kolem malebných  rezidencí směrem k vodopádu Chorro El Macho. Jen dojít tam mi dalo zabrat. Malíčky bolely při každém kroku. Ono pochodovat celý den po asfaltu není legrace. Vstupné k vodopádu 3,75 dolaru. Na to, že se jedná jen o kratičký okruh, docela drahé vstupné. Kdo chce, tak si zde může vyzkoušet canopy. Ale myslím, že v porovnání s tím kostarickým canopy tohle bude velmi slabý odvar. A taky drahý. Prošla jsem se kolem vodopádu a zamířila zpět do města něco pojíst. A po obědě zamířila na hostal sundat boty. Orchidejovou zahradu zrovna navštívil zájezdní autobus Američanů. Zítra mě čeká brzký přejezd do Boquete. Bude to dlouhá cesta, protože nejdříve musím dostat do Penonome a pak do Davidu a odtud do Boquete. Předpokládaná doba cesty okolo 6 hodin.