středa 13. února 2013

Výlet k bahenní sopce Lodo Totumo


Volcan Lodo Totumo se nachází 50 km východně od Cartageny. Je to taková zvláštnost regionu, kdy z rovinaté krajiny s jezery vyrůstá do výšky 15 metrů kužel bláta. Bahenní sopka, jejíž kráter je plný bláta. To prý dosahuje hloubky přes 2 kilometry. Bláto je však tak hutné, že znemožňuje se ponořit. Turisté si sem jezdí dát bahenní koupel. Mě to také zajímalo, tak jsem si zaplatila agenturu, která by mě tam dovezla (ono by se dalo jet na vlastní pěst, ale měla jsem pocit, že sem moc autobusů nejezdí a cena by byla asi jen o něco nižší. Navíc, bloudit někde vyprahlou krajinou v tom horku se mi vážně nechtělo.
Sraz o půl deváté, přijeli pro mě po kolumbijsku se zpožděním. A než jsme vyzvedli všechny zájemce až z Bocagrande, bylo skoro deset. S tím se asi počítalo. Mě tady ty prostoje docela vadí. V jedenáct jsme dorazili k vulkánu. Naše průvodkyně nás upozornila, že místní chudí lidé poskytují návštěvníkům služby za které očekávají spropitné ve výši 3000 pesos za každou službu. Služby jsou dobrovolné. Kromě masáže v kráteru je zpoplatněna i pomoc během smývání bláta v blízkém jezeře a také focení během koupele v blátě. Byla jsem rozhodnuta nebrat žádnou službu, ale nakonec jsem přece jen svěřila svůj vodotěsný foťák jednomu z kluků-"fotografů", fotit se se zablácenyma rukama by nešlo. Masáž jsem taky dostala, ale nikdo se mě neptal, jestli chci. Bláto nadnášelo tak, že se na něm dalo ležet, ani hlava nešla dolů. Sejít k jezeru se muselo opatrně, protože to bláto na nohách pěkně klouzalo. V jezeře jsem místním ženským naznačila, že se umyju sama. Jediné, na co jsem zapomněla byly uši, do kterých se bláto také dostalo. Po převlečení jsem dala spropitné fotografovi a šla jsem si fotit okolí. Po půl jedné jsme vyrazili směr Cartagena. Na místě jsme strávili hodinu a půl a čekal nás oběd. Ten jsme dostali v plážové restauraci v Manzanillo del mar. No, pláž tady vůbec nevyzývala ke koupání. Oběd docela ušel, i když byl bez běžné polévky. Do Cartageny jsme dorazili ve tři. Vydala jsem do hostalu pro kartu a pak rychle vybrat peníze do Citibank. Stále nevím, na kolik mě přijde plachetnice do Panamy, ale počítám s tou nejvyšší cenou. Následovala procházka k turistickemu přístavišti zjistit ceny dopravy na Playa Blanca na ostrově Barů. Má to být jedna z nejkrásnějších pláží v regionu s bělostnou písečnou pláží. Z interentu jsem si zjišťovala možnosti a ceny se pohybují okolo 25 tisíc za cestu tam, možná je asi i levnější varianta během výletu na ostrovy Rosario, ale ty já vynechám, protože návštěva akvária mě nezajímá, ani nechci platit přístavní taxu atd. Prostě si dám zítra oddech v ráji. U mola jsem byla odchycena jedním z prodejců výletů a byla mi nabídnuta cena zpáteční plavby na rychločlunu s obědem za 50 tisíc. Odjezd v 9 a návrat v 16:30. Dostatek času na pláži, žádné dvě hodiny jako u tour k ostrovům Rosario. Doufám, že se dnes trochu lépe vyspím. Před setměním jsem ještě vyrazila poznat další část starého města. Před výpravou do Kolumbie jsem v rámci příprav přečetla i knížku "O lásce a jiných běsech " kolumbijského spisovatele Gabriela Garcia Marqueze, jejíž děj se odehrává v klášteře Santa Clara v Cartageně. Convent Santa Clara byl využíván jako vězení i nemocnice a nyní je v jeho prostorách luxusní hotel. Turisté si mohou prohlédnout přízemí. Hotel mi svou klidnou atmosférou s určitým nádechem tajemna připomněl hotel Orient Mandarin v Bangkoku. Zapsala jsem si jej do pomyslného seznamu, kde bych chtěla strávit alespoň jednu noc, kdybych někdy vyhrála v loterii. Na stromě v prostorách nádvoří posedával tukan. Konečně jsem si tak mohla vyfotit i tohoto ptáka.






Žádné komentáře:

Okomentovat