Na sobotu jsem neměla nic extra naplánováno, jen procházku po částech
města, které jsem ještě neviděla. Těmi byly čtvrť mrakodrapů Bocagrande a
Getsemani, čtvrť, ve které bydlím.
Po půl deváte jsem tedy vyrazila kolem turistického mola směrem k
Bocagrande. Na Paseo de los Martires před hodinovou věží je několik bust
významných obyvatel Castageny, kteří zahynuli během obléhání mšsta
Španěly v roce 1814. Stejně tak je tu i památník. Již odtud jsem byla
atakována prodejci výletů na Islas Rosario a Playa Blanca. Stačilo říct
"no, gracias" a pokračovat v cestě a byl klid. Na mole se již čluny
připravovaly k vyplutí.
Dojít na Bocagrande je otázka nějakých 10 minut, pohyb po ulicích mezi
výškovými budovami již zabere více času. Je to sice čtvrť boháču a
luxusnich hotelů, ale pláž tu stojí za houby. Tedy v porovnání s Playa
Blanca. Je to taková městská pláž s tmavým pískem, dobrá na osvěžení
během horkých dní (dnes tedy bylo horko a brutální), ale dopoledne na ní
moc lidí nebylo. Ve španělském cestovatelském pořadu ukazovali pláž
obsypanou lidmi, ale to je asi pravda jen v období vánočních prázdnin.
Nebo všichni raději vyrazí na lepší místo.
Po jedenácté jsem dostala hlad a poprvé za celou cestu jsem zhřešila a
vlezla do McDonaldu pro cheesburger. No, popravdě řečeno, nic moc. Chuť
jsem si pak spravila porcí vodního melounu koupeného na ulici. Ten mě
pořádně zasytil. Ovoce je tu opravdu vynikající. Nazpět do starého města
jsem se vydala kolem vojenské námořní základny. Již během plavby na
Playa Blanca jsem viděla zakotvenou u břehu historickou plachetnici (a
klasické železné válečné lodě) a docela ráda bych si je prohlédla
zblízka, ale nevypadalo to na to, že by na základnu běžně pouštěli
turisty. Na druhé bráně byla cedule s pokyny pro návštěvníky. O vstup se
mělo zažádat minimalne 24 hodin předem. Byly tam další podmínky včetně
té o zákazu focení. Tak nic, lodě jsem si odpoledne vyfotila z
protějšího břehu.
Došla jsem do starého města a uličkami zamířila k hradbám k části zvané
Las Bovedas. Las Bovedas byly vybudovány v letech 1792 až 1796 v severní
části hradeb mezi pevnostmi Santa Clara a Santa Catalina a původně se
zde skladovala munice. V republikánském období sloužili jako vězení a
dnes jsou v 23 místnostech umístěny obchůdky se suvenýry.
Odtud jsem zamířila směrem k hostalu. To horko bylo ubíjející. V parku
Centenario na okraji Getsemani je knižní antikvariát, kde je možné
narazit i na knihy s podpisy autorů. Staré knihy G.G.Marqueze i novější
paperbackové vydání. Pět dní na plachetnici bude dlouhých a nevěděla
jsem, jestli budu moci nabíjet tablet, kde mám pár knih v elektronické
podobě, tak jsem zamířila na obhlídku. Měla jsem chuť si přečíst něco o
pirátech a bukanýrech, když už jsem v oblasti, kde mělo pirátství svou
historii. Nakonec jsem narazila na knihu El Hurakan od kolumbijského
spisovatele, kde by měly být pravdivé příběhy týkající se Kolumba,
Drakea, o čarodějnicích, pirátech aj. Cena docela tlusté knihy 8 tisíc
pesos (v knihkupectvích date za knihu minimálně 30 tisíc). Spokojeně
jsem si šla dát oddech na hostal. Sprcha a dvě hodiny klidu ve stínu.
Všichni byli tím horkem dnes zmoženi.
Po čtvrté jsem vyrazila na obhlídku okolních ulic v Getsemani.
V koloniálním období obývali Getsemani otroci, v roce 1811 prý vzešel
právě odtud požadavek nezávislosti na Španělsku. Domy jsou tu neméně
malebné jako ve starém centru, i když občas ne tak dobře udržované. Je
znát, že tu bydlí chudší lidé. Došla jsem kolem kostela La Trinidad ke
strážnímu opevnění Baluarte de Reductos, kde je nyní bar Casa Cerveza. Z
terasy je pěkný výhled na Castillo de San Felipe de Barajas. V noci se
tu musí velmi dobře popíjet s fantastickými výhledy na nasvětlené město.
Tomu samozřejmě odpovídají i ceny. Naproti je v červené budově luxusní
hotel Armeria Real. Nese jméno po původně královské zbrojnici. Vrátný mě
nechal se projít spodnií velmi stylově a romanticky zařízenou částí.
Během rozloučení mi dal kartu s emeilovou adresou na rezeraci, kdybych
se příště vrátila do Cartgeny, tak abych měla kde bydlet. Jo, to bych
musela nejdříve vyhrát v loterii. Noc v luxusu tu můžu strávit již od
600 tisíc pesos (tedy za cenu, kterou jsem dala za 5 denní trek k Ciudad
Perdida, neboli cca 6000 Kč). Leda kdyby někdo chtěl, tak tady je
kontakt: www.armeriarealhotel.com
. Přešla jsem most přes zátoku Bahia de San Lazaro a zamířila na
obhlídku mariny, kde by teoreticky měla kotvit plachetnice Amande, se
kterou v pondělí popluji do Panamy. Zde se nachází další obranná pevnost
Fuerte del Patelillo. Na jejím nádvoří dnes parkují auta. Vstup do Club
nautico byl hlídaný, tak jsem se porozhlédla po zátoce. Slunce se
pomalu blížilo k obzoru, tak jsem zamířila zpět na hostal. V sedm jsem
tam měla mít sraz s kapitánem a ostatními učastníky plavby.
Kapitán Loic (Francouz) nám řekl informace o lodi, rozdělení kajut, o
tom, co si máme vzít, co je k dispozici a vybral pasy, aby nám mohl
zařídit na imigračním výstupní razítka. To vše je v ceně. Takže žádná
starost s imigračním a poplatky. Již se docela těším. První den bude
sice jen o plavbě přes širé moře, ale až dorazíme po nějakých 32
hodinách k panamskému souostrovi San Blas, čekají nás nějaké 3 dny
šnorchlováni a obdivováni některých z 365 ostrůvků s bělostnými
písečnými plážemi a palmami.
Žádné komentáře:
Okomentovat