Přejezd do Santa Rosa de Cabal

Vzbudila jsem se brzy, abych ještě před odjezdem zašla navštívit nedaleký park de Los Yarumos. Měl otvírat v devět, tak jsem po osmé vyrazila. Na mapě to bylo kousek, ale jelikož je Manizales rozlezlé po kopcích, musela jsem po vystoupání na Cable Plaza sestoupat po 63.ulici a pak zase vystoupat k parku. Odhadem je to tak kilometr, kilometr a půl, ale člověk se zapotí.

Před devátou jsem stála u pokladny. Nikde nikdo, jen autoškola nacvičovala na parkovišti otáčení a několik zaměstnanců vynášelo z parku pozůstatky po slavnostech. Chvíli jsem čekala a pak zamířila ke kase, ale hlídač mi oznámil, že park je zavřený a otevřený bude až zítra. Prý je to kvůli údržbě po slavnostech. Tak na parky v Manizales mám pech. Každopádně dobrá informace, že, kdo chce navštívit místní atrakce, tak buď před slavnostmi nebo tak týden po nich, kdy se běžný život vrátí do normálu.

Tak jsem to otočila zpět na hostal. Na Cable Plaza posnídala tři velmi dobré empanády a šla dobalit vyprané, ale ještě nedosušené věci. Po desáté se rozloučila s Luisou, majitelkou hostalu a zamířila zpět na Cable Plaza chytit autobus mířící do centra, kde jsem přesedla na lanovku (vynikající způsob dopravy ve městě rozloženém na kopcích) a nechala se dopravit na autobusové nádraží. Cena MHD je v Manizales 1500 pesos.

Autobus do Santa Rosa de Cabal, která leží po cestě do Pereiry: 6000 pesos. Po hodině jízdy vysedám podle instrukcí na plánku na vizitce hostalu Coffee Town u benzinky a vystoupám dva bloky k hostalu, který se nachází kousek od hlavního náměstí Parque de las Araucarias. Je krátce po poledni. Ubytuji se v pokojíku bez oken se třemi postelemi a vyslechnu nabídku možných aktivit. Můj cíl je jasný. Jelikož jsem ve městě, v jehož blízkosti je několik termálních lázní, chci se podívat tam. Recepční mi nabízí lázně San Vincente, ale jejich cena je docela vysoká (základní nabídka 30 tisíc + 30 tisíc doprava = vyšší výdaje na den, než je v plánu). Já jsem ale stejně chtěla do těch městských, které jsou jen 9 km od centra a dostat se tam dá MHD za 1200 pesos. Aautobus prý jezdí co dvě hodiny. Jelikož se mi nechtělo čekat na další den a jelikož coffee tour, která je také v nabídce aktivit hostalu, se pro nedostatek účastníků nekonala, vydala jsem se do místních Balnearios Santa Rosa. Cesta tam trvá půl hodiny a poslední autobus měl odtamtud vyjíždět o třičtvrtě na sedm. Měla jsem tedy k dobru 4 hodiny a jelikož jsou to termály, případné chladno po setmění by nevadilo.

Zaplatila jsem odpolední cenu 20 tisíc pesos (ráno to vyjde asi na 30 tisíc) a vydala se po pěšině lemované keři a květinami a vedoucí kolem potoka směrem k hlavní budově a bazénům. Celý den bylo zataženo a jakmile jsem vstoupila do areálu, začalo pršet. Nejdříve drobně, pak jako z konve. Počkala jsem pod přístřeškem u cesty a jakmile to trochu odeznělo, pokračovala v cestě k vodopádu, který se tyčí nad lázněmi. Opravdu pěkná scenérie.

Převlékla jsem se a nechala věci v úschovně a šla si užít teplé vody. V lázních jsou čtyři bazény se čtyřiceti stupňovou vodou. A ani voda padající z vodopádu není ledová. Klima bylo i přes deštivé počasí příjemné, vůbec nebyla zima. Nevýhodou bylo, že jsem v lázních byla sama (jinak mě to samocestovatelství baví) a brzy jsem se začala nudit. Na to, že bych se zvládla máčet v teplé vodě 4 hodiny jsem neměla, i když jsem do poslední chvíle před odjezdem předposledního autobusu nevěděla, jestli to přeci jen neprodloužit, první zahřmění oznamující přicházející bouřku mi pomohlo v rozhodování. Měla jsem patnáct minut na převlečení se a na dojití před areál. Pršelo a ve chvíli, kdy jsem opustila areál a doběhla pod stříšku, zablesklo se a ozval se ohlušující hrom. Bouřka byla přímo nad lázněmi. Jak jsem byla ráda za to rozhodnutí se vrátit.

Během jízdy autobusem začaly dokonce padat kroupy. Než jsme dojeli do města, bouřka ustala. Měla jsem mokré vlasy a po té dvouhodinové koupeli v horké vodě mi začínala být zima, tak jsem zamířila rovnou na hostal dát si horkou sprchu a k večeri si uvařila polévku. Opět se spustil liják, který znemožnil návštěvu supermarketu a tak jsem zůstala jen u té polévky.