Za normálních okolností bych v pět ráno nevstávala, ale dnes jsem si přivstala, abych zachytila údolí Valle de Cocora nepokryté mlhou. První jeep odjížděl do údolí z náměstí v 6:10. Přede mnou byl náročný den v horách. A to jsem netušila, jak náročný bude. Podle instrukcí z hostelu, jsem se po příjezdu do údolí měla vydat směrem na Finca de la montaňa, která je od rozcestníku vzdálená téměř 6 km. A potom přejít do malé rezervace Acaime a odtud nazpět. Celý okruh měl zabrat okolo 5-6 hodin. Na začátku jsem se nacházela v nadmořské výšce 2390 metrů. Brzy po ránu bylo docela chladno, ale za chvíli mi mělo být pěkně vedro během výstupu k fince de la montaňa.
Vydala
jsem se údolím lemovaným zelenými horami na nichž se tyčily velké
voskové palmy. Brzy jsem přecházela po mostku přes říčku a cesta začala
stoupat lesem. Zatím v pohodě. Po nějakém kilmetru jsem dorazila k
dalšímu rozcestníku. Šipka ukazovala směrem do kopce. Musela jsem
přelézt bránu a dostala jsem se na úzkou pěšinku klikatící se
serpentovitě do kopce. Prodírala jsem se travinou,
která mi máčela kalhoty. A jak jsem nabírala nadmořskou výšku, musela
jsem se častěji zastavovat, abych nabrala dech. V korunách stromů se
proháněli ptáci a z dálky bylo slyšet hučící řeku. V jednu chvíli to v
houštině přede mnou zachrastilo. Zastavila jsem se a s obavou čekala, co
se z ní vynoří. Doufala jsem, této bude nějaké plaché zvíře (nějak jsem
si zapomněla nastudovat, jaká to zvířata můžu potkat a až později jsem
se z informační tabule dozvěděla, že v lesích žijí třeba i pumy, nebo
medvědi). V křoví byli naštěstí jen medvědi mývalové,
což jsou plachá zvířata. Pokračovala jsem dál a přála si, aby mi někdo
řekl, jak daleko je to ještě na Fincu la montaňa. Ani jsem si nebyla
jistá, že jdu správně, ale pode stop jsem usoudila, že někam to vézt
musí. Jakmile jsem se dostala na vrchol hory, ulevilo se mi. To stoupání
do třítisícové nadmořské výšky bylo ubíjející. Jelikož jsem vyrazila
brzy ráno, neměla jsem pořádnou snídani a energii dodávala fruktózou a
několika muffinami. Prošla jsem dalšími vraty a dostala se na pastvinu,
kde se pásly 4 krávy. No nedívaly se na mě nějak přívětivě, proto jsem
to vzala podél okraje pastviny co nejdále od nich. Jakmile jsem otevřela
další bránu, jedna kráva se za mnou rozběhla. Zavřela jsem za sebou a
krávě, která se snažila hlavou prodrat dřevěnými šprušlemi brány a jít
se mnou, jsem zamávala.
K fince to už bylo kousek. První etapa cesty splněna a doufala jsem, že to bylo to nejhorší. Kolem liduprázdné finky kvetla spousta
květin. Z mlhy povalující se nad horami začal padat déšť. Naštěstí brzy
ustal. Čekal mě strmý sestup k dalšímu rozcestníku. Rezervace Acaime
měla být vzdálená 1,8 km. Jenže ten jeden kilometr se šlo zase hustým
lesem do kopce.
V
11 hodin jsem se konečně posadila na lavičce před domkem v rezervaci a
objednala si místní specialitu "aguapanela con queso", což je slazený
horký nápoj chutnající lehce po karamelu (ve vodě rozpuštěný cukrový
vývar z cukrové třtiny)
a k tomu kousek lahodné sýra. Každý, kdo do rezervace přijde, musí
zaplatit 3000 pesos vstupného, ale v ceně má nějaký nápoj. Když jsem se
později ve městě dívala na ceny této pochutiny, zjistila jsem, že to
bylo v Acaime levnější, než kdybych si to objednala v restauraci.
Před
domkem stálo několik krmítek a kolem nich poletovalo množství
kolibříků. Poseděla jsem asi hodinu, abych načerpala síly a pokochala se
kolibříky. Poslední úsek cesty o délce 4,8 km byl již v pohodě, protože
cesta již jen klesala. Naskytl se mi pohled na zajímavá zákoutí řeky
Quindio. Několikrát jsem ji musela přejít po ne zrovna stabilním mostě.
Po hodině jsem opustila lesní divočinu a dostala se do údolí voskových
palem. Dojít k jeepu již byla otázka půlhodiny. Do města jsem dorazila
vyfluslá.
Trek
mi zabral téměř 7 hodin. Ušla jsem okruh o téměř 13 km. A převýšení
bylo okolo 700 metrů. Ještě štěstí, že tu v posledních dnech moc
nepršelo. Moje pohorky se tak obešly bez nějakých blátivých excesů.
Každopádně je potřeba si kromě dobrých botů vzít s sebou pláštěnku, vodu a jídlo. A taky pevnou vůli a fyzickou kondici.
Žádné komentáře:
Okomentovat