Toulky kolem řeky Quindio a večerní přehlídka paso fino

Nastal poslední den v Salentu a já jsem měla na programu výlet kolem řeky Quindio. Již první den mě tahle oblast zaujala a kvůli ní jsem zůstala o den déle. V plánu bylo vydat se od vyhlídky po cestě k řece a projít údolím k osadě Boquia a pak dále směrem k fince pana Eliase. A po návratu pak kulturní vložka v podobě paso fino, které se o víkendu pořádá v Salentu.

Plán to byl dobrý, až na to, že by podél řeky musela vézt cesta až do Boquia. Tu jsem jen předpokládala.
K tomu jsem na začátku sestupu do údolí získala společnost v podobě vlčáka, který si nějak usmyslel, že půjde celou cestu se mnou.
Tak jsem se vydala kolem řeky se psem přede mnou, který mě následoval až k farmě,  kde stálo "vstup zakázán". Marně jsem hledala nějaký brod přes řeku a cestu, která by vedla dále udolím. K tomu se můj psí společník vyválel v bahně a nenapadlo jej nic lepšího, než se v mé blízkosti otřepat!
Ohozená blátem jsem se vydala po cestě zpět. U silnice odchytila jeep mířící do Salenta a zbavila se tak nevítaného společníka.
Opět jsem se vydala směrem k fince Dona Eliase. Minula jsem ji a došla do osady na břehu řeky Quindio a po cestě zamířila na její druhý břeh a doufajíc, že se brzy stočí směrem k Boquia mířila dál. Odbočila jsem na další cestu vedoucí po svahu nad udolím. Naskytl se mi další pěkný pohled na zelené údolí s řekou. Našla jsem stezku mezi zahradami domků a octla se na mě známé cestě vedoucí do Boquia.
Nakonec se mi tedy podařilo poznat další kousek okolí Salenta.
Vyhládlá jsem zamířila do restaurace a objednala si chocolate con queso a pizzu. A poté zamířila na přehlídku paso fino.