Trek po archeologických nalezištích v okolí San Andres

Vstala jsem v šest a vydala se směrem na El Aguacate. To nejhorší jsem chtěla mít brzy z krku. Výstup trvá okolo hodiny a půl a stejně tak i sestup do San Andres. Tráva byla ještě mokrá po nočním dešti. Stoupala jsem po miniaturní cestičce a pode mnou se otvíral fantastický výhled na okolní krajinu. Čím výš jsem byla, tím lépe. Obloha se pomalu vyjasňovala, zdálo se, že bude krásný den. Na svazích se páslo několik krav a také koně. Byla jsem jediná, kdo se po kopcích pohyboval, až na jednoho místního paezana, který mě předešel (bosky). Byla vysoká vlhkost a docela i teplo. Docela jsem se zapotila. Po nějaké hodině a půl jsem dorazila místo. V zemi bylo několik zpola zasypaných tumb. V roce 1994 oblast zasáhlo zemětřesení a část tumb bylo zasypáno. Pod přístřešky je několik zachovalejších tumb. Výhled odtud byl fantastický. Modrá obloha, bílé chumáče mraků nad horami. Strávila jsem na místě asi hodinu focením a kocháním se. Nastala snadnější etapa sestupu do údolí. Na kopcích stálo několik chýší Paezanů. A já hledala ta políčka s kokou, ale místo ní jsem viděla jen políčka s kávovníky, banány, papájou...Možná jsem kolem kokového keříku šla, ale nejsem si jistá, jak přesně vypadá. Přešla jsem údolím a musela vystoupat na další hřeben, odkud se již šlo do San Andres. Tady bylo další naleziště tumb -Alto de San Andres. Tentokrát již hlídané. Vchody do tumb byly opatřeny vrátky na zámek. Hlídač mi jednotlivé tumby zpřístupnil a já se mohla podívat po strmých schodech dolů. Některé tumb byly dekorované černočervenými malbami. Černá barva znamená smrt a červená život. Někde byly na sloupech vyobrazeny hlavy. Z tohoto naleziště jsem zamířila ještě k nalezišti kamenných soch El Tablon a potom již do San Andres na oběd. Bylo krátce po poledni, když jsem si objednala

denní menu. Hlad byl pořádný, protože snídani v tak brzkou hodinu jsem ošidila kouskem pečiva a po cestě jsem ještě dala jablko. Dosyta jsem se za 7000 pesos najedla a vyrazila směrem k muzeím, odkud byl přístup na poslední dvě naleziště. Slunce pěkně pralo. Výstup na naleziště těch nejzachovalejších tumb byl docela náročný. Sice se jednalo o převýšení jen 150 metrů, ale v tom pařáku to nebylo jen tak. V Segovii je na 28 tumb, z toho je 10 osvětelných a zpřístupněných. Poslední naleziště El Duende již nabízelo jen tři tumby. Odtud jsem se vydala zadní cestou zpět do San Andres, kde jsem chtěla koupit nějaké ovoce na zítřejší cestu. Ve čtyři hodiny jsem konečně došla zpět na ubytování. Karen se rozhodla, že vařit skutečně nebude a objednala si jídlo v nedaleké restauraci. Tak jsem se přidala. Za 5 tisíc pesos jsme se královsky navečeřely.